Hdyž na wobzoru dalokim so pala blyski
Je w lěcu čas tak žehliwy a tužnocežki
zo z duše cěka měr, zo duši styšce so:
hdyž na wobzoru dalokim so pala blyski
a w štomach rosce holk a bědne šumjenjo.
A spěw, kiž zaspěwac chcych w tutym pustym straše,
mi nahle we wutrobje mučnej hasny,
mi mojich spěwow cenka truna prasny
a w proše po wóstach a cernjach třepotaše.
- Author: Jan Skala (public domain)
- Source: Česko-lužický věstník Ročník VII Číslo 6 - 7 / červenec - srpen 1997 / Serbska poezija 19, LND Budyšin 1985, s. 16 http://stare.luzice.cz/clv/1997/07-08.htm