Jump to content

Furor Teutonicus

From Wikisource
Furor Teutonicus

Němc boji so, hdyž šćerči črjóda wrobli:
„Štó wě, što chcedźa?“ Zboka na nje kuka,
a pót so wbohemu ze čoła puka:
„To hrozy starch! My hewak wšak smy chrobli!”

Wón wonka zjěsć so boji jejo wobli:
„Štó wě, što w nim so lehnje, hdyž tak kluka!
Chort! W Troji tež” – so w mozach jemu suka –
„smjerć wulahny so we drjewjanej kobli!“

Hdyž w Pekingu štó poby, w Moskwje, w Praze,
być podhladne so zdadźa te jich draby,
a slěkać dyrbja doma so ćělnazy.

“My nikoho so njebojimy; ale
wjac dyžli Němcy – serbske wědźa baby;
tuž pilnje kedźbujće na serbske fale!”