Beneš Hermanow
Aj ty słónco, aj ty słóličko!
sy-li ty žałosćiwo, čemu ty swěćiš na nas,
na bědnych ludži?
Hdže jo knjez, hdže lud naš z bronju?
K Ottej daloko zajěľ;
štó syroty wutorhnje
nas njepšećelam?
Dołhim ćahom Němcy ćahnu,
a su Němcy sasynscy,
wot Zholerskich lěsnych hor
do našich kraj'now.
Dajće, njebožatka, dajće
slěbro, złote, zbože wšě,
pak wam woni wupala
dwory, khějžički!
A wšitko nam wupalichu,
slěbro, złote pobrachu,
howjadwa wotehnachu;
dale k Troskam jdu.
Njepłačće, burja, njepłačće,
juž wam trawička wstawa,
takhlej dołho stupana
z cuzym kopytom.
Wijće wěncy z pólnych kwětow
swojom woswobodžerjej!
Sywy wšak so zelenja,
pšeměni so wšo.
Ruče so wšo pšeměnješe.
Hlaj dha Beneš Hermanow,
tam lud w hromadu zwoła
pšećo Sasynskim.
Zeńdžechu so burscy ludžo
w lěsu pod wulku skaľu,
za bróń hrabnywši cypy
na njepšećelow.
Beneš, Beneš w prědku jědže,
za nim wšóm lud horjacy:
„Pomstu, pomstu“ – woła – „wšěm
Saskim hubjacym.“
Hlaj dha hněwy pšijimnychu
z krutosću wobej stronje,
warjachu so w wutrobach
rozzłobjenych muži.
Rozhorichu zraki jeju
pšećo sebi strašiwje,
wstanu kije nad kije,
hlebje nad hlebje.
Zrazyštaj tu wobej stronje,
kažby lěs na lěs so waliľ,
kaž błysk hroma po njebju,
tak tež błysk mečow.
Zazwuča kšik hrózunošny,
popłóši wšu zwěrinu,
wšu ptačinu pod njebju
hač za tseći wjerch.
A Rozlěha so po dolinach
wot skafojtych hor
tu raz kijow, tu mečov,
kaž powal štomow.
Tak tam staštaj wobej stronje
pšećo sebi hnuća,
na zasadženej pjaće,
na krutym brišću.
Wobroći so Beneš horje,
kiwny z mečom na prawu,
a tam so syła wali;
kiwny na liwu,
na liwu njemdreše syľa.
Wot zad horje do skafy,
ze skały wšě kamenje
na Němcov čěsnu.
ldže bitwa zhory k runinje;
a by Němcam skiwleći,
a by Němcam ćěkaći –
a pobijće jim!
- Author: Jakub Buk (public domain)
- Source: Některé básně Kralodworského Rukopisu překladem Lužicko-Srbským. Časopis Českého Museum (21, 1847, díl 2., sv. 3., s. 225-233).
- Note: Stary prawopis, překlad části Královédvorského rukopisu